10. února - Konečně koláče :-)
Včera jsem na Vanesku poprvé nasedla bez sedla. Bylo to docela náhlý - prostě jsem jí jako obvykle chtěla jen tak "cvičně" lehnout přes hřbet a trochu se tam pohupovat, když vtom jsem přehodila nohu a seděla :-D Když jsem slezla, měla jsem slzy v očích, mno prostě dojatý pako :-)
Dneska jsme navázaly na včerejší úspěch. Nasedání zvládáme bez problémů a taky bez jakékoliv pompy, takže jsem Vandu vzala do naší maličké 4x4 ohrádky, kde jsme dělaly kolečka krokem. Teda při prvním pohybu jsem si myslela, že poletim, ale nakonec jsem si vybavila rady Lindy Parelli, jak si najít přirozenou vybalancovanou polohu v sedle, a jakž takž jsem to zvládla. Ale kdyby Váňa udělala jakýkoliv nečekaný pohyb, pravděpodobně bych se pokusila něčeho chytit, což by mělo za následek splašení, let a pád.
Každopádně jsem odhalila, že mezi jednotlivými koňmi i v rámci jednoho plemene, pohlaví i barvy jsou výrazné odlišnosti. Zatímco na Katě mi jízda bez sedla nedělala větší potíže, s Vaneskou je to jinačí. Katunka byla taková tvrdá natřásačka se širokým hřbetem, zatímco Váňa je pružná a kroutí se jako nějaká modelka...
Ohledně práce ze země - učíme se vzpínat. Někdy nás to baví a skáčeme radostně jako smyslů zbavený, jindy nás od země skoro nic neodlepí... No ale zatím to nejsou žádný krásný pózy, jen mávnutí palicí vzhůru, doprovázené nepatrným vznosem předních končetin. Jinak za mnou začala kobylka chodit dobrovolně i bez vodítka, a to i když po ní chci třeba couvat nebo ustupovat. I když občas se ještě sebere a odejde. Jen nevím, jestli je to tím pěkným počasím, že má tak fajn náladu.
P.S. pro pravidelné čtenáře (jsou-li nějací): Mám nové fotečky, ale nefunguje mi počítač (píšu z jiného), takže nevím, kdy je dodám. Jsou focené v sépiovém tónu a širokoúhlém režimu.